Super Avril

Tohle je uz starý rozhovor...Ja sem budu davat i ty staryy...jooo!!!! Rozhovor pro Reflex Pokojem luxusního londýnského hotelu Mayfair prošla jen v černých ponožkách, vzápětí se její malá postava navlečená do odřených džínů, stažených okovaným páskem, a pruhovaného trička skoro ztratila v majestátním viktoriánském křesle. Sklonila hlavu, výrazně zmalovaný dětský obličejíček zatáhla opona blonďatých vlasů. Nervózně si Avril Lavigne (22) během celého rozhovoru proplétala prsty s oprýskaným černým lakem na nechtech, na jednom z nich se nepřehlédnutelně třpitil masivní diamantový prsten. To je snubní? Ano, diamnatový! Krásný, že? A ani se neptejte, kolik stál! Kolik? Přesně to samozřejmě nevím, nemohla jsem se přece svého manžela ptát, ale odhadovala bych to asi tak na půl miliónu dolarů. A taková žádost o ruku se přece neodmítá! Totéž říká jedna má kamarádka- taky by se neprovdala za prsten pod půl miliónu. Ten prsten pro vás byl jediným důvodem, proč se ve dvaadvaceti letech vdát? Říkáte to tónem, který jasně naznačuje, co si o mně myslíte - že jsem úplně blbá! Ale já se nevdávala z blbosti! Miluji Derycka, jsme spolu šťastni, navíc se mi splnil můj velký sen - vdát se! jsem obyčejná holka, která vždycky toužila mít svatbu v krásných bílích šatech. Všichni si myslí, bůhví jak nejsem výstřední, každý hádal, že se budu vdávat v černých kožených šatech a prsten bude ve tvaru lebky, ale já jsem ve skutečnosti dost konzervativn. A svatba byla nejkrásnějším dnem mého života! Potíž bude v tom, že romantická svatba nějak neladí s vaší punkovou image.... Dejte mi pojkoj s Punkem! Punk jsem vždycky vnímala jako politickou hudbu. Sex Pistols a The Clash moc neznám, jejich hudba mě příliš nezajímá, nicméně vím, že ve svých textech zpívali o anarchii, terorismu a komunismu. Ale znám Green Day - jejich album America Idiot bylo tak obrovsky úspěšné jen proto, že nadávalo Georgi Bushovi do pitoců. To není nic pro mě, já na politiku kašlu. Nejsem punkerka! Tuhle pitomou nálepku jste mi přišili vy novináři! To je stejné, jako když jsem měla v klipu ke skladbě sk8er boi skejťácké prkno - kdybych si místo toho lehla do akvária plného ryb, tak ze mě snad uděláte mořskou pannu? Tehdy jsem prostě byla skejťačka a dnes je to zase pořád: "Avril je punkerka!" Kde jste to vzali? Nikdy jsem o sobě neřekla, že jsem punkerka! Podle mého pankáči jsou lidi, kteří žijí ve stokách s krysami na rameni, válejí se po parcích, opíjejí laciným vínem a žebrají pár drobných. Myslíte si, že já přespávám po nádražích v krabicích od ledničky? S prstenem za půl miliónu dolarů nejspíš ne. No tak vidíte! Nejsem punkerka, punk rozhodně není můj životní styl! Ani moje hudba není punková! Vždyť já dělám obyčejnou pop-music! Jestli to označení není odvozeno od toho, jak se oblékáte a co o sobě vyprávíte.... Vím, že se toho spousta vypráví o mně, ale co o sobě vyprávím já? O sobě jsem třeba slyšela, že hraji golf- naprostá pitomost! Nemám nejmenší tušení, jak se ta kovová hůl drží! To hokej je něco jiného- ten miluji! A taky baseball. Obojí jsem vždycky strašně ráda hrávala, ale golf je sport pro idioty! A co že jsem tedy o sobě vyprávěla? V nedávném interview jste pyšně tvrdila, že jste v pubertě patřila do poměrně drsné klukovské party- popisovala jste, jak jste se s nimi účastnila pouličních bitek a chodila se opíjet.... To je fakt, holky mě na střední škole moc nebraly. Kluci mi přišli zajímavější, byla s nimi větší sranda. Učili mě jezdit na skejtu a hrát hokej, brali mě s sebou do hospod a do klubů, takže jsem s nimi bbsolvovala i pár rvaček. Ale nebyli jsme žádný ostrý pouliční gang z Bronxu - normální děti, které blbnou. Byla jsem takové omlácené pískle, plné šrámů a rozbitých kolen z pádů na prkně , ale žádná punkerka. Navíc už je to dávno. Nicméně po bulvárních fotografech umíte dodnes plivat přímo s punkovou náruživostí! To myslíte toho parchanta z loňského září? Jak jsem mu před nočním klubem Hyde v Los Angeles flusla do ksichtu? A co jiného si asi tak zasloužil? Slavila jsem zrovna své dvaadvacáté narozeniny, vycházeli jsme s mým manželem a pár kámoši z klubu, zastavilo mě několik fanoušků, tak jsem se jim podepsala, nasedli jsme do auta a já Derycka políbila... No, prostě jsme se začali líbat. V tu chvíli mě oslnil blesk fotoaparátu, ohlídla jsem se a viděla, jak to do nás šije nějaký paparazzo! Tak jsem stáhla okénko a plivla na něj! Žádnému fanouškovi bych samozřejmě nic takového neudělala, těch si nade vše vážím, ale co se týká paparazzi, tak tohle je podle mého nejlepší způsob komunikace s bulvárem! A to se o vás říká, že jste plachá! Ale to já jsem! Je pravda, že mezi svými přáteli,když jsme třeba někde v klubu, dokážu být pořádně hlučná, obyčejně se směju jak šílená, ale uprostřed cizích lidí se dost stydím. A nejvíc se stydím, když se za mnou po koncertě dostanou matky mých fanynek a začnou mi dojatě děkovat za to, že jsem, že dělám takovou hudbu, jakou dělám, že se oblékám tak, jak se oblékám. Obyčejně to končí slovy: "jsem vděčná Bohu za to, že má dcera poslouchá a miluje vás, že jste její idol vy, a nikoliv ta příšerná Britney Spearsová!" To se vždycky můžu zbláznit studem! A co jim na to odpovídáte? Ale nic, jen se hihňám jak husa. Vás to netěší? Nevím. Mně to příjde spíše k smíchu. Vždycky jsem Britney Spearsovou nesnášela a ríkala o ní, že je to modelka s mikrofonem v ruce. Vy novináři jste se toho chytili a udělali jste ze Mě její protipól - rozdělili jste posluchače na příznivce Britney Spearsové a Avril Lavigne. Vstrčili jste nás do ringu, ať se vzájemně pomlátíme. Ale populární hudba přece není boxerský zápas! Hudba Britney Spearsové mě nebaví, ale osobně proti ní nic nemám. Ať si dělá, co chce, já to dělám taky tak! V čem se podle vás nejvíce lišíte od Britney Spearsové? Děláte si ze mě srandu?! Přeci úplně ve všem! Každá děláme naprosto jinou hudbu, zcela odlišně se oblékáme, žijeme úplně jiným způsobem! A navíc- já bych nikdy nezpívala na playback! Vždycky jsem zpívala naživo a nikdy to nebude jinak! Jsem přece zpěvačka! A když už mám někde vystoupit, tak snad proto, abych zpívala - nikoliv jen otvírala pusu jako žába! Jakmile vidím někoho zpívat na playback, dělá se mi špatně! Úplně mě vytáčí, když sedím na nějákém ceremoniálu a musím sledovat všechny ty slavné lidi, kteří se postaví k mikrofonu a nevydají ze sebe ani tón! Jak se může někdo nechat přimět k tomu, aby ze sebe dělal veřejně idiota? To teda nechápu! Mě by k tomu nikdo nepřinutil! Vždyť je to děsný podvod na fanoušky! Určitá paralela mezi vámi a Britney Spearsovou se však nabízí- obě jste se stali módními ikonamiteenagerů... Ale já přece nejsem žádná modelka! Jsem zpěvačka a herečka! Copak můžu za to, že se některé holky oblékají podle mě?! Je mi to akorát tak protivné! Když jsem na začátku své kariéry nosila kravaty, které jsem nakradla v otcově skříni, nebyla jsem přece první ženskou, která by si uvázala kolem krku kravatu. Mně se prostě líbily, měla jsem jich asi třicet. Jenomže pak začala spousta dívek chodit na mé koncerty v kravatách a taky mi nějaké pořád posílaly- z každého koncertu jsem si jich táhla olný kufr. Bylo to od nich milé, tak jsem si je pochopitelně uvazovala, vlastně hlavně proto, abych jim udělala radost. Až se nakonec v časopisech začalo psát, že má image je víc než hudba. To mě pořádně naštvalo! A tak jsem vázanky přestala nosit. Bohužel tou dobou už byly uniformou mých fanoušků- a to si nedovedete představit, jak jsem od nich dostala, když jsem je vyřadila ze svého šatníku! Po jednom z koncerů snad kdesi v Texasu mě odchytila nějáká holka a začala na mě úplně hystericky řvát:"Co si to, sakra, dovoluješ?! Víš , co mi to dalo práce, než jsem v tomhle zapadákově sehnala stejnou kravatu, jak nosíš ty? A ty se teď klidně rozhodneš, že už tě kravaty nebavěj?! Tak to teda ne! To já už tě nikdy nebudu poslouchat!" Kvůli čemu všemu lze ztratit fanynku.... Moc to nechápu. Copak jsou ty holky šílené? To nemají vlastní názor? Opravdu musí existovat Někdo, kdo jim ukáže, jak se mají oblékat? Proč prostě pořád potřebují nějáké idoly? Vy jste v jejich věku žádný idol neměla? Nikdy! Jasně že jsem měla spoustu oblíbených zpěvaček, třeba dívčí countryovou skupinu Dixie Chicks, Alanis Morissettovou nebo Courtney Love, ale nikdy jsem se podle nich neoblékala ani nečesala, neměla jsem je dokonce ani na tričku. Bylo mi jedno, jak vypadají, mě zajímala jejich hudba. Rozhodně jsem jim nikdy nelezla do šatny a nechtěla po nich autogram, tím spíš abych jim nadávala za to, jak se oblékají! Tohle prostě nikdy nepochopím. Opravdu vás to tak překvapilo? Spíše vyděsilo- ta holka měla šílený pohled a já si nebyla jista, čeho všeho může být schopná. Ale jinak jsem na radikální změny postojů vůči mé osobě zvyklá už od školy. Zpočátku mě taky všichni milovaly, ale čím jsem byla populárnější, tím víc spolužáků, tedy zejména holek, o mně začalo říkat: "Neblázněte! Copak jste slepí? Ona vůbec není tak úžasná, jak si myslíte! Podívejte se, jak vypadá! A jaký nosí příšerný hadry! A ty písničky taky nestojí za nic!" Tak to prostě chodí - jeden den vás milují, druhý nenávidí. Vím o tom své od okamžiku, kdy jeden z mích bývalých kluků dal moje zamilované dopisy, které jsem mu psávala, do dražby na webových stránkách eBay.... Příliš mladá jste se stala příliš slavnou - to muselo spoustě lidí ve vašem okolí vadit. Tak třeba v roce 2002 jste se v pouhých osmnácti letech stala nejmladší písničkářkou v hudebních dějinách, jejíž píseň se ocitla na vrcholku britské hitparády, krátce nato byla vaše píseň Complicated jedenáct týdnů nejhranější skladbou v amerických rádiích, čímž jste pokořila Madonnin desetitýdenní rekord,který držela se svou písní Music ... Přiznám se vám, že se o hitparády moc nestarám ... Samozřejmě že vím, jak si v nich vedou mé písničky, a to nejen v britském, americkém a kanadském žebříčku, ale i ve všech ostatních, rozhodně je však denně. Kouknu na výsledky maximálně dvakrát třikrát do týdne. Hudba přece není o hitparádách. Proto pro mě není důležité, jestli to každý můj singl dotáhne na první příčku, beru i druhé nebo třetí místo ... Ten, kdo sleduje umístění desek, je gramofirma - její zaměstnanci jsou tím doslova posedlí! Od nich jsem se taky dozvěděla, že jsem nejmladší zpěvačkou v anglické hitparádě. A jen tak mimochodem - už to neplatí! O rok později mi tenhle rekord vyfoukla Joss Stoneová - bylo jí tehdy pouhých sedmnáct let. Nicméně právě vy jste nejúspěšnější zpěvačkou od roku 2000. Prodalo se již přes třicet miliónů vašich desek, máte všechny prestižní hudební ceny - po čem vlastně ještě toužíte? Ale já přece vůbec nic nechci! Mně už se splnily všechny sny! V loňském roce jsem se šťastně vdala a dokončila novou desku The best damn thing, na které spolupracoval můj manžel Deryck Whibley - natáčel totiž se svou kapelou Sum 41 hned ve vedlejším studiu, tak se na mě občas zaskočil podívat a nakonec se stalo, že produkoval písně One of Those Girls a Contagious. Ta deska před pár dny vyšla a já z ní mám obrovskou radost - nezní tak vážně, tvrdě a osobně jako obě mé předchozí desky. Vlastně vůbec není vážné album, je naopak velmi zábavné. Přímočaré, hravé a veselé, jako jsem teď já - vždyť život je tak nádherný! Tedy alspoň ten můj ... vždycky jsem se chtěla předvádět před lidmi, rozdávat jim své emoce, což se mi splnilo - zpívám a hraji ve filmech! Je mi dvaadvacet a dokázala jsem už skoro všechno, co jsem chtěla. Takže pokud ještě o něčem sním, pak je to budovat svou kariéru tak dlouho, jak jen to půjde. Nezastírám, že bych chtěla být jako Madonna - být i v padesáti tak úspěšná, jak je dnes ona. Vím, že to nebude snadné, ale ptoto taky na své kariéře tvrdě pracuji, proto tak tintenzivně nahrávám desky a točím filmy .... Viděla jsem vás hrát roli Alice ve filmu Fast Food Nation, který byl natočen podle bestselleru Erika Schlossera. Četla jste tu knihu? Jestli jsem ji četla?! Vy jste se snad zbláznil! Kde bych asi tak vzala na čtení čas! Rozhovor s Avril Lavigne!!! Jaká jsi byla ve škole? Úplně obyčejná holka, co chodí do normální školy. Žádná šprtka. Neměla jsem maléry, ale taky jsem často nedávala pozor. Spíš mě bavilo si donekonečna povídat. Takže jsem si to bez povšimnutí učitelů užívala. Patřila jsem do bandy teenagerů, co chodili na parties a věčně zaspávali, ale mimoto jsem taky zpívala. Měla jsi vždycky jasno v tom, co chceš dělat? Můj sen byl odjakživa jasný - zpěvačka. Prozpívávám se životem a to prostě miluju. Když jsem vyrůstala, zpívala jsem, kde se dalo. V klubech, na různých akcích, ve škole, v kostele, kdekoliv. Ovšem kupodivu jsem se taky chtěla stát policistkou. Myslela jsem si, že moje poslání je protivný polda! Podporovala tě škola ve tvých snech? Učitelky věděly, že chci zpívat, protože jsem chodila do sboru. Ale nemyslím si, že by si uvědomovaly, jak to vlastně mám. Ve škole nebyla žádná poradna pro kariéru, takže nikoho moc nezajímalo, co chceš dělat. Když už se někdo zeptal, řekla jsem pravdu. Když mi to chtěli rozmlouvat, naprosto jsem vypnula! V takových chvílích si musíš věřit. Kdo ti dával odvahu? Kamarádi byli skvělí, vždycky se na mé vystoupení přišli podívat. Největší podporu jsem ale nacházela v rodině a managementu. Chovali se neuvěřitelně. Je strašně důležité mít kolem sebe lidi, kteří v tebe věří stejně jako ty sama, protože existují chvíle, kdy se o ně potřebuješ opřít. A můžu říct, že oni nikdy nezklamali. Jak jsi vplula do pravidel hudebního showbyznysu? Po pravdě, nějaké záležitosti kolem byznysu mi unikly a byla jsem z toho pěkně zmatená. To je taky jeden z důvodů, proč vedle sebe musíš mít lidi, na které je spoleh, podporují tě a jednají narovinu. Dělají rozhodnutí v můj prospěch a já vím, že je to tak správně. Co když narazíš na odmítnutí? Měla jsem štěstí, každý mě vždycky chtěl slyšet zpívat, takže nebylo třeba řešit moc případů odmítání. Každopádně musíš zůstat pozitivně naladěná k jakémukoliv úspěchu ve svém životě - prostě ze sebe smeť všechnu negativitu. Proč myslíš, že tě potkal takový úspěch? Od začátku jsem všechno říkala napřímo, snažila se o vstřícnost a dávala najevo "taková jsem, cítím se šťastně a chci taková i zůstat". Takhle jsem se otitulovala a pak se nikdo ani nepokusil nastylizovat mě do popové princezny. Věděli, že do toho nepůjdu, nebyla bych to já. Jak na tebe ostatní reagují teď, když jsi slavná? Zůstávám v kontaktu se svými přáteli, ti se nezměnili. Ale nemám si co říct s nikým, kdo se mnou není v pohodě. Pokud mě někdo pomlouvá nebo kritizuje, ignoruju ho. Když se budeš zabývat maličkostmi, nezbude ti čas na ostatní, důležitější věci. Je tvůj život takový, jaký sis ho vysnila? Na patnáctiletou holku se to všechno událo děsně rychle. Podepsala jsem smlouvu, natočila první desku a pak to vylítlo a explodovalo... Velká změna a obrovská zkušenost, ale musím říct, že si to užívám. Žiju svůj sen. Je to tvrdá práce a někdy jsem ze všeho strašně unavená - ale toužila jsem po tom, tak to mám:-). Stát se zpěvačkou stálo za to. Naučila ses vypořádat se s kritikou? No... bez ní to nejde, tak jsem s tím dopředu počítala a doufám, že už mě žádná kritika nerozhodí. Nic moc proti tomu nezmůžeš, takže jediné, co ti zbývá, je připravit se na nejhorší. Hlavně se nenechat rozčílit každou špatností, kterou o tobě řeknou. Poraď něco holkám, které chtějí dosáhnout svého snu. Bude to znít tvrdě, ale... Není nic platné jen sedět v pokojíčku a snít. Zhmotni své představy a zkus je realizovat. Je to jediný způsob, jak dát o sobě vědět. Nesnaž se být za každou cenu jiná, prostě buď, jaká jsi. Vytěž ze své jedinečnosti. Bravo: V songu „ Nobody´s Home“ zpíváš o holce, která má tolik problémů, že neví, kam patří. Je to song o tobě? Avril: Ano. Můj život se za poslední tři roky totálně změnil. Někdy mám chuť volat o pomoc! Bravo: Proč? Prodala si 15 milionu desek a stala ses hvězdou. Všichni ti závidí… Avril: Samozřejmě, mě těší, že jsem ze svého koníčku udělala povolání a že se mé songy lidem líbí. Ale v každým případě nechci být superstar! Bravo: Co ti na tom tolik vadí? Avril: Jsem prostě pořád na veřejnosti! V novinách o mě píšou, že jsem punkera… každém mě pozoruje. Nemám žádný soukromí. Nejsem přece veřejný majetek. Nikoho nezajímá, jak mi při tom je… Bravo: A co děláš v soukromí? Avril: Hele, chceš mě provokovat, nebo co? Ještě před rokem bych rozhovor v tuto chvíli ukončila. Je mi nepříjemný vykládat cizím lidem, co dělám. Naštěstí už jsem se naučila zacházet i s těmito otázkami. Ale přesto mě štvou. Můžu tě ale uklidnit. Myslím, že nedělám nic jiného, než ostatní holky v mém věku. Chodím ráda do kina nebo na pivo s kámoši. Neberu ale žádný drogy. Nemám žádného přítele a mít někoho jen kvůli sexu, tak to fakt nemusím. Možná tě překvapí, že mě baví domácí práce jako je žehlení, vaření atd. Bravo: Proslýchalo se, že tě pronásledoval nějaký magor…? Avril: Hm. Byl to fakt nějaký blázen, ale už se o něj postarala policie. Víc než takoví úchyláci mě štvou každodenní situace, jako když si třeba někdo přisedne ke stolu, aniž by se předem zeptal, a začne se mě vesele vyptávat na cokoliv – nebo když mi někdo na ulici sprostě nadává jen kvůli tomu, že se mu nelíbí moje songy… Bravo: Tak už dost těch negativních věcí. Z čeho máš radost? Avril: Mám radost toho, že jsem svým vlastním šéfem, že jsem samostatná ženská, která si nenechá nic líbit. Tahle skutečnost mě těší víc než sláva. Bravo: Máš svoje fanoušky ráda? Avril: Většina z nich je fakt milá. Vždycky mě pobaví, když na koncertech vidím holky, které jsou oblečené stejně jako já. Pak si říkám: ,, To je síla, ony mají za vzor venkovanku z díry jménem Napanee…!“ Jak cítíš to, že si o tobě všichni povídají? Je to zvláštní. Ještě jsem toho o mě moc nečetla, musím přiznat, že je to někdy k pobavení, i když je to i negativní. A jak se cítíš, když obdržuješ různá ocenění a šplháš se do předních příček hitparád na celém světě? Je to opravdu neuvěřitelné! Když jsem odjela do Japonska, tak jsem o něm moc nevěděla, ale na mě tady čekalo mnoho fanoušků. Celý den mě pronásledovali, chtěli si na mě šáhnout, obklopovali mě dárky a trvalo mi docela dlouho, než sem dala aspoň nějakým autogram. Jseš stydlivá? Víte, že nejsem - ale občas opravdu jsem. Občas jsem nervózní, ale pak se opět dostanu do nálady - skáču po pokoji a dost hlasitě mluvím :). Na mě je snadno poznat, čím jsem za ten den prošla. Málokdy mě uvidíte pít Colu, protože nezavřu pusu. Nepiju ani kávu a nejím čokoládu, protože neustále mluvím. Vypadáš opravdu skvěle a přírodně. Nechceš změnit časem svůj styl? Ne, to rozhodně ne. Oblíkám si věci, který mi jsou pohodlné. Mám svého stylistu, ale nedělá přesně takovou práci, jakou by měl stylista vykonávat. Už ví, jaké oblečení mám ráda, a také to s ním konzultuji. Hodně umělců má stylisty, kteří jim říkají jak se mají oblékat a tak. Já nechci prodávat svojí postavu, sebe samotnou. Chci prodávat svou hudbu. Pokud jste holka, chtějí z vás všichni udělat nějaké ty popové hvězdy. Ale já to nechci! Chci se oblékat tak, jak chci já a mít účes, který se mě líbí. Byla jsi jako malá uličnice? Samozřejmě! :) Se svým starším bratrem jsem hrála hokej. Chodila sem rybařit, lovit a miluju skateboard. Jaká byla tvoje nejhorší věc v životě? Když jsem odložila školu na pár týdnů. Vyhodili mě ze školy za povídání a za to, že jsem nedělala domácí úkoly. Neměla jsi ráda školu? Ne, nenáviděla jsem ji. Jsem ráda, že sem ji ukončila. Je pravda, že sis zazpívala se Shaniou Twain? Ano, v mých 14ti letech jsem vyhrála soutěž v rádiu. První cena byla zazpívat si se Shaniou Twain. Byla jsem nadšená. Poprvé jsem si zazpívala v kostele, kde jsem se také naučila zpívat. Byla to pro mě velká zkušenost. Máš přítele? Ne, nemám. Ale hledám toho pravýho. Měla by to být menší rocková hvězda. Hledám kluka, který hraje na kytaru nebo píše texty. Zkrátka toho, který je umělec. Chci, aby mě chápal... + Je jí teprve 18 a už prodala více než 1 milión kusů svého debutového alba. Řekla nám, jak se cítí po svém vítězství na MTV Award. Jak si se dostala tam, kde seš? Své první sólo jsem si zazpívala v kostele, už jako malá jsem měla rúzná vystoupení. Už od mala jsem věděla, co chci celý život dělat. Jestliže se mě zeptáte, jak se dostat k zpívání pro Arista Records, řeknu vám, že musíte být odvážný a musíte mít motivaci. Jak to, že jsi tak odvážná? Miluju hudbu, miluju zpívání, miluju stát na jevišti a zpívat lidem, to je to, o čem jsem vždycky snila. Hodně lidí mi věří a já věřím jim. Mý rodiče mě vždy podporovali. Jaké to je vyhrát MTV Award? Samozřejmě, že výhra na MTV Award je víc než nějaké povýšení. Kdokoliv se dívá na pořad, nikdo neví kdo jsem byla...ale už ví, kdo jsem. Kde píšeš svoje songy? Skoro nikdy nejsem doma. Takže většinou na hotelových pokojích. Nebo si sednu na podlahu, na postel, prostě kdekoliv. Sednu si s kytarou, naladím ji, vezmu si zrovna napsaný akordy, a když se mi podaří něco dobrýho složit, přidám k tomu text. Jaké to je mít skoro vše v tak mladém věku? Je to fajn, mít takový úspěch v tak mladém věku, je vidět, že ten těžký základ, co jsem si vybudovala za něco stál a já chci i nadále pokračovat v tom, co dělám teď. Cítila jsi se sama? No samozřejmě. Začátky byly těžký. Když jsem opustila svůj domov...ale teď aspoň cestuji se svou skupinou a ta je jako moje druhá rodina. Máš nějakou radu pro tvé vrstevníky? Vždy věřte v sebe, dělejte to v co věříte a nevzdávejte se, i když je něco těžký. Chceš, aby tvůj manžel žárlil, nebo si tě už vůbec nevšímá? Proč ses najednou nechala vyfotit polonahá? Ne, v našem manželství je vše úplně v pořádku. Odjakživa jsem ale byla dost ostrá a slovo ne nepovažuji za odpověď. Takže když jsem dostala tuhle nabídku, samozřejmě že jsem na ni kývla. Co na to ten tvůj chlap? Nic, co by? On se taky občas producíruje do půli těla nahej. A taky mi to nevadí. To je snad něco jiného... To teda ani náhodou. Mě jeho tělo vzrušuje stejně jako moje jeho. A abych řekla pravdu, někdy jsem k vůli tomu fakt vzteklá. Obzvlášť když vidím, jak po něm čumí jiné holky. Kdyby po něm někdy nějaká vyjela, bez váhání bych jí rozmlátila držku. Chtít ukrást někomu partnera považuji za jeden z nejhorších hříchů a zločinů. Partnerství a manželství jsou přece posvátné svazky. Jsi pěkně ostrá, nepřeháníš trochu? Vůbec ne. Jenom se chovám jako správná žena. Od mého prvního úspěchu jsem prostě vyrostla, jestli sis náhodou nevšiml, a vážný vztah taky člověka změní. Život je prostě změna, nechápu, jak může někoho tolik udivovat, že se měním i já. Neznamená to, že bych nějak měkla, ale začínám v sobě víc vnímat ženu než poblázněnou mladou holku. Když vidím na ulici popelnici, tak už do ní nekopnu. Začínám být femina... Femina? Co to je? Něco jako bohyně - ne, to je vtip. Zkrátka se snažím zvýrazňovat svoji ženskost. Projevuje se to i v oblečení a najala jsem si taky vizážistu a stylistu. To je dobře, pomáhají mi vybírat oblečení na různé akce a navrhují líčení. Je to fajn, i když klienti jednoho stylisty vypadají občas stejně. A také míň piju. Omezila jsem hlavně pivo. Takže dáma? Plivání na fotografa na ulici není zrovna dámské chování... To bylo na moje narozeniny. Chtěli jsme s manželem mít hezkou oslavu a nějaký paparazzi nás otravoval před klubem. Koho by to nenaštvalo? Paparazziové jsou svinsky dotěrní a nechci, aby omezovali moji svobodu. Všechno,na co sáhneš se ti daří.Jak to jenom děláš,Avril? (smích) Jsem asi holt dítě štěstěny...Ale teď vážně.Myslím si, že jsem pro spoustu holek vzorem.Vyzařuju spokojenost a sílu, kterou holky obdivují.Rády by byly stejné jako já... Kdo by taky nechtěl...Můžeš nám říct jednu věc,která byla tím největším štěstím? Jednoznačně! Byla to chvíle, kdy jsem se stala paní Avril Whibley. To byl ten největší okamžik v mém dosavadním životě. Deryck a já jsme tak krásně zamilovaní! Co tě ještě dělá tolik šťastnou? To všechno záleží na mojí momentální náladě. Někdy si vezmu svůj skateboard a jdu si udělat pár koleček na Venice Beach.Nebo se s Deryckem natáhneme na gauč a mazlíme se až do rána. A samozřejmě mě i ohromně baví, když se o svoje štěstí může dělit i s ostatními. Jak to myslíš? No, přece neexistuje nic krásnějšího než dávat. Moje rodiče milují, když je zajedu navštívit. Vídají mě jen hodně zřídka. Pro moje přátele zase pořádám u nás doma nejrůznější párty. A mého Derycka udělám šťastným, když pro něj uvařím nebo prostě tím, že tu pro něj jsem. A co děláš,když jsi někdy na dně? Potom jednoznačně doje na nakupování - to je pro mě ta nejlepší medicína. Nebo telefonuji se svými rodiči a přáteli a ty mě uklidňují: "Všechno bude O.K.!" Člověk by neměl život brát tak hrozně vážně, ale raději by si ho měl užívat plnými doušky.To, že je tohle stoprocentní pravda, jsem se naučila především v posledním roce... Díky čemu? Teď přesně konečně vím, kdo jsem a co od života chci. Jak jen se tomu říká? Konečně jsem pochopila svoji "vnitřní sílu" a vím, že moje štěstí můžu najít jen sama v sobě... Taková hromada štěstí - to člověka skoro až přemůže závist. Prosím prozraď nám tajemství tvého štěstí! Hm, nejlepší bude, když si taky najdete nějaký super talisman! Můj je malá vytetovaná hvězda na zápěstí - ta samá, jaká byla na přebalu mého prvního alba. Přinesla mi opravdu obrovskou porci štěstí. Podívej se, jak daleko jsem to už v životě dotáhla. A teď k tvému novému albu. Jmenuje se "The Best Damn Thing" (Ta zatraceně nejlepší věc). To zní trochu sebevědomě... (Smích) Je, je to hustý. Ale mám prostě ten pocit, že je tohle naprosto nejlepší album, jaké jsem kdy udělala. Možná je to všechno díky té dlouhé pauze, kterou jsem si naordinovala. Poprvé ve své kariéře jsem si mohla dostatečně oddychnout a pořádně si zarelaxovat - poprvé od chvíle, kdy jsem v 17 s kariérou začala. A to mi udělalo opravdu dobře. Přišlo nám, že i tentokrát máš spoustu písniček o "šmejdských" klucích, kteří dostanou, co si zaslouží. Je to snad tvoje poznávací znamení? Vlastně jo, já totiž píšu tady ty powergirl-hymny, ve kterých blbí týpci poznají, zač je toho loket. Je to prostě můj styl. Ale je to všechno v podstatě jenom legrace a v žádném případě to nemyslím vážně. Takže nejsi ani náhodou holka, co nenávidí kluky? Ne, to v žádném případě. Miluju kluky! Ale ještě mnohem víc miluju stát na jevišti a sledovat, jak moji fanoušci zpívají každé slovo společně semnou. To je absolutně nepopsatelné! Jako zpěvačka jsi megaúspěšná a s Deryckem vám to skvěle klape. Co bys chtěla udělat jako další věc? Strašně ráda bych se stala herečkou.Ve filmu "Fast Food Nation" jsem už měla úplně malou roličku. Hrozně se mi to líbilo a strašně mě to bavilo. A co ty náznaky, že začínáš pracovat na svoji vlastní módní značce a hodláš se světu představit i jako designérka - je to pravda? Jak jste to zjistili? Jo, je to pravda, ale bohužel o tom zatím nesmím podávat žádné bližší informace. Takže jenom takhle: Nebude to žádná celebriťácká módní linie jako třeba ta od Gwen Stefani nebo Justina Timberlaka. Takže buďte pořádně napnutí, protože to nejzajímavější teprve příjde! 0.2 Rozhovor s Avril Lavigne (Rozhovor 0.1) Lavigne ♥ Už je to 5 let, co tahle Kanaďanka vydala svůj debut Let Go, který se stal třetí nejprodávanější deskou roku 2002! Teď je na světě její třetí album The Best Damn Thing a s novým hitem Girlfriend už Avril útočí na věechny hitparády. Jaká vlastně je její nová deska? A co všechno se u ní v poslední době změnilo? Například se vdala. Nejen o tom se za pár měsíců už 23letá rocková hvězda rozpovídal. ,,Ať si říká kdo chce co chce, tohle jsem já a tohle je moje hudba, a za tím si stojím!" Na světě je tvá nová deska The Best Damn Thing. V čem je podle tebe jiná než tvá předchozí alba? Avril: Přiznám se, že o tom jsem vůbec nepřemýšlela. Nevím, v čem jejiná než má předchozí alba. Ale vím, že je to velmi zábavná deska. Písničky na ní jsou určené k vyblbnutí, na tancování, na bláznívé párty. Prostě chci. aby se lidi s mnou hudbou co nejlíp bavili. Takže jestli je v něčem jiná, snad jedině, že je hodně zábavná. Ano, to je docela zvláštní-jsi považována za rockovou rebelku, ale tvé nové písničky, jako třeba tvůj nový singl Girlfriend, jsou dost jiné než tvé starší songy. Jak tě napadlo pustit se zrovna tímto směrem zábavy a bláznivého blbnutí? Avril: Nejvíc inspirace na nové album jsem získala během posledního koncertního turné. Na těch koncertech jsem si totiž uvědomila dvě věci. Za 1. že mě víc baví rychlejší songy typu Sk8ter Boy než pomalejší a za 2. že se mi moc líbí, když publikum jen tak nestojí a nemávají rukama, ale všelijak bláznivě tancuje, blbne, baví se a užívá si koncert naplno. To byl ten signál, který mi napověděl, že právě ty rychlé písničky jsou přesně to, na čem chci novou desku postavit. A je mi jedno, co si o mě teď bude kdo říkat. Jsem šťastná, že mi to vyšlo přesně tak, jak jsem chtěla, a jsem spokojená. Ať si říká kdo chce co chce, tohle jsem já a tohle je moje hudba a za tím si s tojím! Videoklip ke Girlfriend je tvé první video, ve kterém tancuješ... Avril: Ano, a to přitom původně tahle písnička vůbec nebyla mezi zěmi. za kterých jsem chtěli první singl vybírat. Jenže v průběhu se mi nějak dostal do hlavy a ve volných chvílích jsem chodila po studiu a zpívala si refrén a zjistila jsem, že s emi hrozně líbí, tak jsme si řekli, že to je přesně ono. A že je ten videoklip taneční, je naprosto v pořádku. Vždyťta písnička si o tanec přímo říká. Ale nechtěla jsem, aby to vypadalo jako klasické popové video. To by se k té písničce ani nehodilo. Takže jsme vymysleli takovou bláznivou bojovou choreografii-rány pěstí, kopy atd. Dokonce jsem kvůli tomu musela absolvovat takový zvláštní pohybový tréning a rychlokurz tancování, což nikdy předtím nebylo potřeba. Takže to byla celkem dřina a o to víc jsem ráda, že to dopadlo tak dobře. ,,Nemusím být přece stále za drsnou rockerku. To by mě ani nebavilo." Jakým způsobem vlastně dáváš dohromady písničky? A jak si vybíráš lidi, se kterými spolupracuješ? Avril: Především jsem stále sama sebou. Pokud člověk chce napsat dobrou písničku, nestačí mu představa, o čem by měla být, ale musí do ní dát kus sebe. Každá písnička má být totiž alespoň částečným vyjádřením vlastního pocitu. A pokud tohle člověk ignoruje, pak to nikdy namůže být předsvědčivé. Proto já se při psaní každé písničky jakoby vyčistím, protože vyjadřuju svoje pocity. Hlavní je věřit sama sobě a neřešit, co si myslí ostatní! A lidi si vybírám podle tohom jak kdo kterou píseň cítí. Když napíšu song, mám o něm jasnou představu. A když to jeden producent vidí jinak, jdu klidně za dalším a ještě za dalším, dokud se s někým neshodnu. Nikdy bych si neodpustila, kdyby moje písničky nebyly přesně podle mého! Že děláš trochu jinou muziku než dřív, je teda jasné. Myslíš si, že ses změnila i ty sama od té doby, co jsi v osmnácti prorazila do velkého showbyzbysu? Avril: Já si nemyslím, že jsem se nějak změnila. Nejspíš jsem za těch pět let dospěla a taky zestárla, alepořád jsem ta samá osoba jako předtím. Je pravda, že kdysi jsem třeba hodně jezdila na skateboardu, což už teď nejezdím, ale to je v souvislosti s mým vývojem. Ne proto, že bych nad tím najednou ohrnovala nos. Lidi mi taky říkají, že mi asi někdo začal mluvit do image, protože se oblékám jinak než dřív. Ale to není pravda-do oblékkání mi nikdy nikdo nemluvil. Oblékám se prostě tak, jaks e mi líbí. Nemusím být přece stále za drsnou rockerku, to by mě ani nebavilo. ,,Když je člověk ve šťastném manželství, užívá si život dvakrát víc než předtím." Jedna velká změna se ve tvém životě přece jen stala. Minulý rok ses vdala za Derycka Whibleyho z kapely Sum 41. Jak se cítíš coby vdaná paní a jaké to je, když jsou oba manželé rockové hvězdy? Avril: Manželství je podle mě krásná věc, a když je člověk ve šťastném manželství, jako třeba já, užívá si život dvakrát víc než předtím. A co se týká rockových hvězd,musím říct, že nám to oběma moc vyhovuje, protože žijeme hodně podobným stylem, takže oba vímem jak to chodí, a nemusíme si nic vyčítat. Taky máme stejného managera, takže si program plánujeme společně tak, abychom se mohli maximálně věnovat svým kariérám a zároveň být vo nejvíc spolu, a funguje nám to, takže je to skvělé. Vdala ses, když ti bylo 21 let. Myslíš, že je to vhodný věk na takový životní krok? Avril: Podle mě to není vůbec o tom, kolik vám je, ale o tom, jestli s tím člověkem opravdu chcete zůstat po zbytek svýho života. Je pravda, že lidé se žení a vdávají stále později. Ale já si myslím, že není tak důležité jestli je vám 21 nebo 25, ale jestli jste na společný život s tím druhým připraveni. Holky, pokud si nejste jisté, nedělejte to-ušetříte si pak zbytečné problémy. Ovšem pokud si jisté jste, není nač čekat-do toho, než vám vašeho miláčka vyfoukne nějaká jiná! ,,Když něco opravdu chcete, musíte být ochotni pro to mnohé obětovat." Často se říká, že když člověk pronikne do showbyznysu moc brzy, předčasně dospěje, což prý není správné. Co ty na to? Avril: Já mylsím, že je to blbost. Lidi si neuvědomují, že i spousta jiných branží, nejen showbyznys, vyžaduje, aby se jim člověk věnoval naplno už od dětství, chcete-li být úspěšný. V showbyznysu je to jené jen tím, že je člověk všem na očích a nemá kam se schovat. Já jsem si vybrala hudbu a zpívání, a říkám vám, že nelituju ničeho! Dělám to, co jsem vždycky chtěla, žiju svůj sen a ke všemu s emi daří, co bych si mohla přát víc? Když něco opravdu chcete, musíte být ochotni pro to mnohé obětovat. Já jsem možná obětovala část dětství a stálo mi to za to! A jsem nesmírně vděčná, protože dobře vím, že je spoustu lidí mnohem talentovanějších, než jsem já, ale většina z nich nikdy nedostane šanci dostat svou nahrávací smlouvu. Čím to, že na rozdíl od řady jiných celebrit ty pravidelně nebýváš vidět v bulvárech a nejsou kolem tebe žádné skandály? Avril: Je to asi hlavně tím, že já nemám sebemenší zájem v těch bulvárech být, takže e pokud možno vyhýbám všem místům. kde bych mohla narazit na paparazzi. Ne vždycky se to samozřejmě podaří a občas se taky někde objeví moje nežádoucí foto. Dávám si ale pozor, aby to nebylo moc často a aby to nebylo moc skandální. Protože jakmile paparazzi vidí, že je šance získat další pikantní fotky, nenechájí vás napokoji, dokud je nezískají. Takže je lepší držet se zpátky a k něčemu takovému jim vůbec nedat šanci. Avril Lavigne:Rozhovor Reportér Kde si můžeme koupit věci z Abbey Dawn? Avrill: Na Kohl nebo v USA a na ebay Reportér: Proč je tvů bratr Matt pořád s tebou, nemá práci, nebo tak něco? Avrill: Matt je moje ochranka Reportér: Kdy budou k dostání hodinky od Abbey Dawn? Avril: Myslím, že je zatím k dostání jen fialové. Reportér: Proč Deryck nikam nechodí s tebou, máte problémy? Avril: Deryck je ze SUM 41 na turné v Japonsku, tak proto se semnou nikde neukazuje. Reportér: Kdy vyjde společné píseň Avril s Lil Wayne? Avril: Předpokládám že bude v jeho novém albu Rebirth, ale nevím titul a album je zatím odsunuto. Myslím, že by to mohlo být teď v květnu nebo červnu.